William Edward Burghardt Du Bois

William Edward Burghardt Du Bois
William Edward Burghardt Du Bois
Narození	23. února 1868 Great Barrington, Massachusetts, USA USA
Úmrtí	27. srpna 1963 (ve věku 95 let) Akkra, Ghana Ghana
Místo pohřbení	Hrad Osu (do 1985) W.E.B. Dubois Memorial Centre for Pan African Culture (od 1985)
Bydliště	Atlanta Ghana Berlín
Národnost	Afroameričané
Alma mater	Fisk University Univerzita Heidelberg Harvardova kolej Humboldtova univerzita Harvardova univerzita Searles High School
Povolání	historik, romanopisec, filozof, spisovatel, sociolog, sociální pracovník, lidskoprávní aktivista, fotograf, básník, autor autobiografie, publicista, učitel, novinář, historik umění a ekonom
Zaměstnavatelé	Pensylvánská univerzita (1896–1897) Nová škola Georgijská univerzita Wilberforce University Clark Atlanta University
Ocenění	Spingarnova medaile (1920) Leninova mírová cena (1959) National Association of Black Journalists Hall of Fame (2004)
Politická strana	Americká socialistická strana
Choť	Nina Gomer Du Bois (1896–1950) Shirley Graham McCanns (od 1951)[1]
Děti	Nina Yolande Du Bois
Příbuzní	Othello Burghardt (dědeček) Yolande Du Bois Williams[2] (vnučka)
Funkce	advokát lidských práv
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Edward Burghardt Du Bois, často vystupující pod zkratkou svých křestních jmen W. E. B. Du Bois (23. února 1868, Great Barrington, – 27. srpna 1963, Accra) byl americko-ghanský sociolog, historik, spisovatel, politický aktivista a bojovník proti rasismu a za práva černošské menšiny v USA. Byl prvním černošským doktorem na Harvardově univerzitě, posléze se stal profesorem na černošské univerzitě v Atlantě. Roku 1905 spoluzakládal známé Niagarské hnutí (Niagara Movements) a roku 1909 National Association for the Advancement of Colored People, jehož časopis The Crisis posléze vedl. K jeho nejznámějším knihám patří sbírka politických esejů The Souls of Black Folk z roku 1903 a odborná historická práce Black Reconstruction in America z roku 1935. Hlásil se k socialismu, věřil totiž, že rasismus je produktem kapitalismu. Byl též příznivcem panafrického hnutí a vyzýval černošské Američany k návratu do Afriky, což sám též učinil – zemřel v Ghaně, kam ho pozval první ghanský prezident Kwame Nkrumah, s nímž se poznal na panafrickém kongresu v Manchesteru roku 1945. V 50. letech byl znám též jako bojovník za jaderné odzbrojení. V éře mccarthismu čelil perzekucím, roku 1951 mu byl zabaven pas, vrácen mu byl až roku 1960, poté ihned odjel do Ghany. Roku 1963 mu USA odmítly pas obnovit, a tak přijal ghanské občanství. Zemřel den před historickým Pochodem na Washington za práci a svobodu, na známém shromáždění před Lincolnovým památníkem za něj drželo 200 000 aktivistů minutu ticha.